Sparring - neboli „trénink s neútočícím soupeřem“ je forma přípravy společná pro mnohá bojová umění. Ačkoliv se přesné podoby liší, jedná se v podstatě o ‚volnou formu‘ boje s danými pravidly, aby nedocházelo ke zraněním.
Rozdíly ve stylech
Charakter tréninku se liší podle dovedností a jeho cílem je jejich rozvoj. Sparring například v kickboxu obvykle začíná, když hráči jsou na opačných koncích ringu a končí jejich vzájemným zaklíněním. Naopak v judu se sparring může zahájit držením soupeřů a končí jejich rozdělením. Sparring může být také trénink s nepohyblivými pomůckami bojových umění, jako jsou pytle, lapy, aj. Sparring, kdy se účastníci znají, mohou být i bez pravidel, rozhodčích nebo časovače.
Pokud je sparring organizovaný s cizími lidmi, kde je určité emoční napětí nebo je sparring hodnocen, je vhodné zavést formální pravidla a mít nezávislého rozhodčího. Sparring má různá jména a různé formy v různých bojových uměních.
V Brazilian Jiu-Jitsu se sparring nazývá rolling (válcování).
V Capoeiře, nejbližší obdoba sparingu, se nazývá jogo.
V japonských bojových umění je sparring nazýváno randori.
V judo je to v podstatě sparring jeden na jednoho.
Ve většině formách aikida je sparring formou jednoho aikidoka, který se brání proti několika útočníkům.
V Karate se sparring nazývá kumite.
V Taekwondo se sparring nazývá Kyorugi, pojmenováno Světovou federací Taekwondo (WTF) nebo Matsogi v Mezinárodní Taekwondo federaci (ITF). Ve WTF je většina provedených útoků kopající techniky, zatímco ve ITF se používají obě ruce a nohy. Ve ITF se při sparingu ne vždy zápasí s chrániči hlavy.
V Pencak Silat (bojové umění rozšířené na Filipínách, v Malajsii a Indonésii) se sparring nazývá berpencak.
